Příběh ruKÁVku

 

příběh ruKÁVku

 

V létě 2020 jsem byla s kamarádkou na Zakyntu a jedno velmi brzké ráno jsme si udělaly výlet na kolech do hlavního města. Cestou jsme narazily na jediné široko daleko otevřené pekařství a koupily si snídani a kafe. Musím se ale přiznat, že zrovna zdatný cyklista nejsem, a tak jsem si svou čerstvou kávu málem vylila, jak jsem se snažila držet kelímek i řidítka, na kterých visela taška se snídaní. “Rovně by to možná ještě šlo”, říkala jsem si v duchu, ale jak asi zatočím z rušné hlavní cesty na silničku vedoucí k pláži, mi jasné nebylo. Teď už bych tento problém řešit nemusela a kelímek bych si zavěsila do ruKÁVku na řidítka. Kdo by byl tehdy řekl, že zrovna tento incident povede ke vzniku praktického nosítka na nápoje s názvem ruKÁVek!?

 

Igeliťáček jako první a rovnou i poslední pomoc

Mou složitou situaci a bezradný výraz zahlédl prodavač a rychle přispěchal s praktickým igelitovým pytlíčkem, kam jsem uložila obě naše kávy k bezpečnému převozu. Pytlík jsem si zavěsila na řidítka a naše snídaně na nedaleké pláži se tak záhy stala skutečností. Už tehdy jsem si říkala, jak miluju při cestování objevovat tyhle malé drobnosti, které ulehčují život a u nás v Čechách je nemáme. Po návratu do reality všedních dní jsem pytlíček pustila z hlavy.

pytlík s kelímky Plastový pytlíček na dvě kávy, který jsme dostaly v Řecku

 

Frappé v nafukovacím bazénku

 

Ke konci léta jsem pak jela za maminkou na vesnici v Českém ráji. Ležely jsme v nafukovacím bazénku na zahradě, srkaly studené Frappé a povídaly si o Řecku. Povídání o cestování na nás obě vždycky působí jako balzám na duši. Najednou jsem si vzpomněla, jak jsem před lety slavila svůj svátek v Hello Kitty Café v Soulu, a tam dostala přesně stejný pytlíček na kelímek (určený k zavěšení hlavně na skútr), jako na tom Zakyntu.

11. 8. 2013, můj svátek a Hello Kitty Café v Soulu

 

Najednou jsem vyskočila a říkám mamce: “no to by se mi přesně hodilo, když provázím turisty! Koukej, já takhle vždycky máchám rukama směrem k Pražskému hradu a vždycky si toho půlku vyliju!” Zasmály jsme se, já si zas sedla zpátky do vody a v tichosti jsme si užívaly poslední paprsky zapadajícího sluníčka. Zavřela jsem si na chvíli oči….“Pojď! Vyskoč!“ volá na mě najednou mamka. “Tak si ten tvůj pytlíček na kafe ušijeme!” A tak jsme vzaly zbytek závěsu s šeříky a vznikl první ruKÁVek, ještě nedokonalý, bez všech inovací a vychytávek, které má dnes. Ale byl na světě!

 

Úplně první ruKÁVek
 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení